Do tvrdé zdi reality narážejí některé nápady vládních politiků, které jsou sice dobře míněné, ale nemají oporu v reálném životě. To je bohužel v naší zemi špatným zvykem a stejně tak tomu je v případě nového ministra školství Mikuláše Beka, který za své priority označil prodloužení povinné školní docházky nebo posílení všeobecného středního vzdělání. Myšlenky, které se v akademické diskusi jeví jako průchodné, by však po aplikaci do skutečného světa nepřinesly kýžený výsledek, říká místopředseda PŘÍSAHY a expert hnutí na školství Petr Denk.

Devět let povinné školní docházky je podle něj funkční model. „Představa pana ministra a jeho okolí, že po absolvování osmé třídy by žáci povinně nastoupili na střední školu, naráží na několik zásadních problémů. Mezi ty hlavní důvody patří fakt, že v naší populaci školáků jsou lidé, kteří o to zkrátka nestojí, a my je v rozporu s jejich vůlí i schopnostmi budeme tlačit ke vzdělání, které jim bude k ničemu. V praxi se to poté s jistotou projeví tak, že se ve třídách středních škol objeví žáci, kteří si výuku půjdou pouze takzvaně odsedět, aniž by si z hodin odnášeli vědomosti,“ říká středoškolský učitel Petr Denk.

V konečném důsledku tak bude podle něj řada z těchto žáků dávat svým chováním najevo svůj nezájem, čímž jen negativně ovlivní klima třídy. „To pak bude v neprospěch těch, kteří se chtějí ve škole vzdělávat a mají ambice. Pokud se tak již nestalo, dříve či později přijdou od politiků argumenty, že s výše zmíněnými žáky se má zacházet individuálně, mají mít přizpůsobené podmínky, sníženou laťku známkování, případně další úlevy. Jenže tento individuální přístup je samozřejmě možný na základních školách, méně již na středních, kde mají být pouze ti studenti, kteří o to stojí a které tam již nedrží povinnost,“ zdůraznil Denk.

Za liché pak označil argumenty o posílení všeobecného vzdělání. Podle místopředsedy PŘÍSAHY se v tomto případě hodí poukázat na rámcový vzdělávací program (RVP), který si nutně zaslouží tolik potřebnou aktualizaci. „Rodiče, kteří mají ve svém okolí maturanta a nahlédli například do jeho sešitu českého jazyka a literatury, se mohli oprávněně zděsit nad ,telefonním seznamem‘ nejrůznějších autorů a děl napříč dějinami. To vše musí učitel odpřednášet, aby žáka připravil k jednotné maturitní zkoušce,“ uvedl Petr Denk.

A protože jsou didaktické testy podle něj nepředvídatelně ošemetné, učitelé mateřského jazyka se musí uchýlit k maratonu výkladu, který žáky nepřipravuje na život, ale na zkoušku. To vše se děje na úkor hlubšího porozumění. „Jak se říká, méně často může znamenat více. V tomto případě by nepochybně prospělo méně autorů a děl, ale hlubší porozumění jejich myšlenek. My bychom přeci jako společnost měli naopak usilovat o to, aby žáci dostali vědomosti užitečné do praktického života, nikoli do akademických diskusí,“ míní expert.

Politici by si také podle něj měli položit otázku, kam se tak asi vejdou žáci z osmé a deváté třídy, kteří by teoreticky končili v jednom školním roce. Při současných potížích, které uchazeči o místa na střední škole mají, to zní až trochu komicky! To je totiž další typický neduh českých politiků, kteří tradičně nevidí za horizont svého volebního období.

Demografie přitom mluví neúprosně a zcela jasně. „Během funkčního období několika vlád bylo zjevné, že jak na celostátní, tak na krajské úrovni (kraje jsou nejčastějším zřizovatelem středních škol) nebudou v řadě regionů střední školy kapacitně schopny uspokojit poptávku uchazečů,“ zdůraznil Petr Denk. Jen hrstka krajů se s tímto problémem dokázala efektivně vypořádat. Nepřišla ani žádná řešení ze strany státu, ať už ta odvážná, jako je zrušení víceletých gymnázií či větší centralizace řízení vzdělávacího systému, ani ta méně odvážná jako finanční podpora krajům pro navýšení kapacit na středních školách.

S názorem Petra Denka, že je české školství věčně přehlížené a podceňované téma, souhlasí i předseda hnutí PŘÍSAHA Robert Šlachta. „Právě kvalitní systém vzdělání přitom může naší zemi zajistit prosperující a funkční společnost. My se navzdory tomu doslova plácáme v nepřijatelných regionálních rozdílech kvality škol, v maturitě, která žáky odvádí pryč od užitečných a praktických dovedností, v podceňované přípravě pedagogů, v upadajícím řemeslu a nově i v nedostatku míst pro naše děti na středních školách a v utopistických návrzích vlády, které po střetu s realitou neobstojí,“ dodal Robert Šlachta.

Hnutí Přísaha