Posledním květnem se uzavřelo připomínkování RVP (rámcového vzdělávacího programu) a lidi z NPI (národní pedagogický institut) překvapilo, jak málo lidí se do tohoto připomínkování zapojilo z řad odborníků i rodičů. Možná kdyby se zeptali někoho nezaujatého ve svém okolí, aby se na jejich dotazník podíval, nemuseli být tak překvapení.

Dotazník byl velmi obšírný, až na poslední list pouze zaškrtávací, kdy otázky byly těžko uchopitelné, a ne vždy jednomyslné. 

Co se týká zapojení se pedagogů, tak jsou slyšet hlasy, že doufají, že něco takového neprojde, a proto to nemá cenu ani komentovat. Odborníci na nějakou diskuzi už dávno zanevřeli, protože je stejně nikdo neposlouchá. Již několikrát byly napsány otevřené dopisy, pořádaly se panely aj. a stejně se výsledku nedosáhlo. A na konec rodiče. Který rodič se někdy koukal na RVP, popř. ŠVP (školní vzdělávací program) – závazný dokument, podle kterého musí škola postupovat?

Další překvapení je, že pořád velká část učitelů se chce vrátit k jednotným osnovám. Ano, chtějí, protože z praxe ví, jaký je to problém, když si každá škola dělá, co chce. Ani ve firmách to nefunguje tak, že si každý zaměstnanec neurčí, co bude dělat a kdy to bude dělat. Dodržuje cíl vedení firmy, což je v našem případě MŠMT. Ten se ale toho alibisticky vzdává, žáci s rodiči se stěhují z místa na místo a zjišťují, že jsou buď v učivu napřed nebo něco neproberou, protože na nové škole už to dávno dělali. Takže ano, učitelé chtějí vědět, co, kdy mají učit, ale volnou ruku jim dáme, jak k tomu dojdou.

Pro NPI je zklamáním celkové zapojení do veřejné diskuze, pro učitele je zklamáním někde výsledek revidovaného RVP, někde jednání NPI k nim osobně a naslouchání neziskovým organizacím.

Magdalena Müllerová