Vážení spoluobčané,

rozhodnutí opustit politickou stranu není nikdy snadné. O to těžší je, když jste její součástí byli řadu let, podíleli se na její budování a věřili v její původní poslání. Přesto jsem se rozhodl rezignovat na funkci místopředsedy krajské organizace Trikolory ve Zlínském kraji, vystoupit ze strany a kandidovat za hnutí PŘÍSAHA.

Neodcházím kvůli osobním ambicím ani kvůli neshodám v rámci krajské struktury. Odcházím kvůli hlubokému přesvědčení, že se hnutí Trikolora zásadně odchýlila od hodnot, které jsem dosud hájil — hodnot, které považuji za základ demokratické politiky.

Jak jinak si vysvětlit spojení s SPD, stranou, kterou osobně po tom, co proběhlo ve Zlínském kraji, nepovažuji za demokratickou. Spojení s takovou stranou je pro mě nepřijatelné.

V posledních měsících jsem byl svědkem situací, kdy se členové SPD uchylovali k vulgarismům, výhrůžkám a osobním útokům. Co je však ještě závažnější, vedení strany tyto excesy ignorovalo. Takové prostředí není slučitelné s politickou kulturou, kterou chci reprezentovat.

Za rozhodující moment považuji nedemokratické rozpuštění krajské buňky SPD ve Zlínském kraji. Následná nepřeregistrace členů - včetně několika zastupitelů - kteří nebyli vedení strany pohodlní, je podle mého názoru účelovým krokem, který nemá v demokratické straně místo. Tito lidé nebyli vyloučeni kvůli porušení stanov, ale kvůli tomu, že si dovolili mít vlastní názor. A s touto stranou měla jít Trikolora do voleb?

Demokracie není jen o volbách. Je o respektu k názorové pluralitě, o otevřenosti vůči kritice, o schopnosti vést dialog. Pokud se politická strana uzavírá do sebe, potlačuje vnitřní diskuzi a selektivně přeregistruje jen „pohodlné“ členy, pak se vzdaluje demokratickému principu.

Takové praktiky jsou pro mě nepřijatelné. Politika má být službou veřejnosti, ne nástrojem vnitřních čistek.

Nejsem však sám, který dokazuje to, že se Trikolora od SPD nakazila, a zanevřela na vlastní diskuzi, a že problém již není jen organizační, ale bohužel už i systémový. Jak jinak si vysvětlit článek publikovaný na serveru iDNES.cz, kde je vedení Trikolory vyšetřováno policií kvůli podezření z tunelování stranických financí? To nedokáže vedení vysvětlit, jak se věci mají ani svým vlastním členům?

Programově jsem se vždy cítil blíže Trikolóře. Konzervativní hodnoty, důraz na právní stát, podpora podnikání a respekt k ústavnímu rámci — to jsou principy, které považuji za klíčové. SPD sklouzává k radikalismu a centralizaci, nenabízí stabilitu, věcnost a prostor pro diskuzi, kterou doposud nabízela Trikolóra.

Tento článek nepíši jako výčitku, ale jako vysvětlení, proč nemohu být součástí projektu, který by spojoval dva tak odlišné světy.

Po zralé úvaze jsem se rozhodl vstoupit do hnutí Přísaha, které podle mého názoru nabízí důstojnou alternativu - jak vůči radikalismu SPD, tak vůči ztrátě důvěry v Trikolóře. Přísaha staví na právním státě, boji proti korupci, ochraně bezpečnosti občanů a odpovědném hospodaření. V mnoha programových bodech se shoduje s původními principy Trikolóry: důraz na národní zájmy, ochranu suverenity, podpora podnikání a odmítnutí ideologizace veřejného prostoru.

Dle mého názoru má být politika především o programu - o tom, co chceme prosadit, jak chceme zlepšit život občanů, jaké hodnoty hájíme. Má být o práci, která má smysl, o konkrétních návrzích, které mají dopad na každodenní realitu lidí. Nemá být o bezhlavé snaze dostat se do sněmovny za každou cenu, bez ohledu na obsah, bez ohledu na důsledky.

Je pravdou, že kočkopsu SPOLU to vyšlo - spojení ideově nesourodých subjektů vedlo k volebnímu úspěchu. Ale otázkou zůstává, zda je to cesta, která má dlouhodobý smysl. Cílem přece nemá být získat koryto, strašit spoluobčany nebo manipulovat veřejným míněním. Cílem má být slušně, věcně a s respektem prosazovat program, za kterým si stojíme. A pokud se strany vzdávají vlastních hodnot jen proto, aby se dostaly do sněmovny, pak ztrácí důvěru, kterou jim lidé svěřili.

Politika má být také o komunikaci - o otevřeném dialogu mezi členy, mezi stranami, mezi politiky a občany. Má být o schopnosti naslouchat, diskutovat, hledat řešení. Ne o radikalizaci společnosti, ne o vyvolávání strachu, ne o vytváření nepřítele tam, kde by měl být partner k diskuzi. Pokud se politická kultura posune směrem k hysteričnosti, vulgaritě a uzavřenosti, pak ztrácíme to nejcennější - důvěru lidí v demokracii jako takovou.

Proto jsem se rozhodl jít cestou, která staví na hodnotách, ne na emocích. Cestou, která nabízí věcnost, slušnost a respekt. Cestou, která má smysl.

Jan Klech