Ministr financí Zbyněk Stanjura, hledá peníze do státní kasy, kde se dá. Nehledá ale v zeštíhlování státu, jak avizovala vláda v předvolebních slibech. Bere od občanů v podobě daňového mixu nebo zrušení příspěvku ze stavebního spoření.

Zvýšení daně z nemovitost

Doposud patřily daně z nemovitosti obcím, což by se podle Zbyňka Stanjury mělo změnit. Po jejich zvýšení by část měla skončit ve státní kase. Na tom by nebylo až tak nic špatného, pokud by se to opět nebralo z kapes občanů. Bavíme-li se o zvyšování daní z nemovitostí, pak by bylo na místě investovat tyto finanční prostředky na zlepšení životní úrovně a lokalit lidí, kteří tyto daně platí, nikoli tím bezmyšlenkovitě "zamáznout" část státního dluhu. Nacházíme se v situaci, kdy se přístup k bydlení stává pro mnoho lidí a rodin nedosažitelným snem a zvýšení daně z nemovitosti je jedním z dalších mnoha faktorů, které zvyšují jeho celkovou nedostupnost jak vlastnickou, tak nájemní. Nutno podotknout, že zvýšení daní z nemovitosti u bytů, určených k pronájmu, se toto navýšení promítne do výše nájemného a tím opět zdraží náklady na bydlení nízko až středně příjmovým občanům.

Zrušení stavebního spoření

Stavební spoření je atraktivní tím, že spadá do konzervativních forem spoření, které v naší společnosti zajišťují větší míru jistoty. Tento produkt, který je na českém trhu již 30 let, je atraktivní právě proto, že s sebou nepřináší téměř žádné riziko investice. Snížením státního příspěvku nebo jeho úplným zrušením by tento produkt ztratil na atraktivitě. Často je právě stavební spoření vnímáno jako nástroj, který nám nastoluje pravidelnost spoření s určitým cílem, který vede ke zkvalitnění života. Po 6ti letech tak finance mohou být využity na nutnou naspořenou část ke koupi nemovitosti, na zateplení nebo rekonstrukci bytu či domu. Občan, který využívá formy spoření, se prokazatelně lépe zajišťuje jak v průběhu pracovního života, tak na důchod, což je přínosem pro jednotlivce i pro stát. Daňový mix dle ministra financí Zbyňka Stanjury zatíží především dlouho opomíjenou skupinu občanů střední třídy, především tedy zaměstnance s dětmi, kteří se doposud na stát nespoléhali a kteří se již tak potýkají s vysokou inflací, zdražováním, zvyšováním energií, často upadají do příjmové nerovnováhy a zároveň nemají nárok a nevyužívají žádné sociální přídavky.  

Jako krok, který si zaslouží zvláštní pozornost, bych chtěla zmínit zpřísnění podmínek dřívějšího splacení hypotečního úvěru, který by se ovšem dotkl nejen předčasného splacení, ale i refinancování těchto úvěrů v budoucích letech. To by ve svém důsledku znamenalo, že lidé budou nuceni setrvat v nevýhodných úvěrech s vysokou procentní sazbou, kdy podmínky na otevřeném trhu budou znatelně přívětivější. V tomto případě budou profitovat především banky, občané pak budou trestáni na jedné straně za svůj odpovědný přístup v případě předčasného splacení a v horším případě za pominutí krize, kterou ani sami nezpůsobili. Na druhé straně nepřinese toto opatření ani žádný příjem do státního rozpočtu. A zde vyvstává otázka, proč vůbec naše vláda chce tento krok prosadit? Tyto zisky nakonec nezůstanou ani v České republice, ale skončí v zahraničí u svých mateřských společností.

Přísaha nechce zvyšovat daňovou zátěž pro naše občany ani pro živnostníky. Vláda by se měla podívat nejprve na stránku výdajů. Místo aby zeštíhlila státní správu, sloučila zbytečné instituce a šetřila, tak si skokově zvedla platy, zvýšila počet ministerstev i politických náměstků a propásla možnost zavést daň z nadměrných zisků už tento rok. Přitom jen windfall tax by kýžené desítky miliard s přehledem vykryla! Nepočítám stovky miliard, které ročně odtečou z dividend do daňových rájů.

Karolína Kubisková a Nikola Bartusek