Určitě to všichni známe. Zimní stadion praská ve švech, na ledě se chystají známé osobnosti. Na led vtrhne některý ze žďárských „politiků“, aby vhodil kotouč při slavnostním buly. Podobný scénář se odehrává při vítání medailistů na náměstí, kdy se představitelé města předhání, kdo promluví ke křepčícímu davu. Jistě mi dáte za pravdu, že oslava úspěchů v dospělém sportu je pouze třešnička na pomyslném sportovním dortu. Vidíme úspěch, ale uvědomujeme si, kolik předcházelo úsilí a podpory rodičů (a to nejenom finanční)?

Dle mého názoru bychom měli vztah k pohybu (sportu) pěstovat v dětech již od útlého věku a město by tyto aktivity mělo podporovat i v dospělosti. Zeptejte se odborníků, co je hlavní příčinou civilizačních onemocnění. Drtivá většina odpoví, že máme nedostatek pohybu.
Jako skvělý příklad nám může posloužit městská knihovna. Četbu půjčených knih také dospělákům neodepřeme. Naopak podpoříme velmi tučnou sumou z rozpočtu města, aby si každý (bez ohledu na věk) mohl svoji oblíbenou knihu přečíst, aniž by utrpěl jeho rodinný rozpočet. To je v pořádku, chceme, aby lidé četl a vzdělávali se.

Ale zpět ke sportu.

Ve Žďáře nemá sportování dětí a mládeže příliš velké zastání. Dokážu pochopit, že město raději podporuje kulturu, protože k ní mají radní blízko. Jsem samozřejmě rád, že město kulturně žije, ale z mého pohledu ve vedení chybí někdo, kdo má opravdový vztah ke sportu a uvědomuje si jeho dopady pro život.

Dost mě trápí přehlížení sportu pro dospělé z pohledu podpory. Město velmi neochotně přispívá na koníčky dospělých. Těžko si však dokážu představit, že nevnímají tři hlavní body, které dospělý sport na určité úrovni do města přináší.

1. Lokální dospělé vzory pro děti, které konkrétní sport provozují.

2. Určitý druh „kultury“ pro diváky (voliče). Ne každý holduje divadlu nebo kinu. Svým způsobem sportovci také zkouší na trénincích, aby pak svým divákům předvedli co nejlepší výkon.

3. Reprezentaci města hraním celorepublikových soutěží. Když jsem shrnul přínos sportu pro město i zdraví jeho obyvatel, tak si pojďme říct, co by se dalo zlepšit.

Zásadní je přiklepnout sportu více peněz a nastavit vhodný aparát, který peníze správně rozdělí. A hlavně pohlídá jejich využívání. Pokud bychom jako město ve spolupráci s MŠMT a krajem zaplatili všechny náklady spojené se sportem a od členů vybírali symbolickou částku, o kolik by bylo třeba více peněz než na provoz městské knihovny?

Nemyslím, že je to nereálné. Do knihovny mohu přijít a za 200 Kč/rok (děti 100 Kč/rok) si půjčit knížky dle libosti. Proč by nemohl sport ve městě fungovat podobně? Proč by rodiče s dětmi nemohli vybírat sporty podle toho, co je baví, a ne podle výše členských příspěvků?
Když se blíže podíváme na vypisování grantů pro sport v našem městě, tak zjistíme, že za posledních deset let přibyla spousta subjektů, které o peníze město žádají, ale suma zůstává téměř stejná.

Nemusím být matematický génius, abych věděl, že by zde měla platit přímá úměra – chci podpořit více subjektů, tak bych měl přidat i více peněz.

Chápu, že podpora sportu je velmi složitá otázka. Určitě se dá velmi snadno zneužívat, ale pevně věřím, že se může uchopit mnohem lépe, než se děje nyní.

Pokud máte rádi sport, pohyb a vše okolo, tak určitě vnímáte, že v ZR nemají tyto činnosti na růžích ustláno. Pojďme to společně změnit. Budu rád, když mi dáte možnost za sport a volnočasové aktivity „bojovat“.

Najdete mě na kandidátní listině Přísaha – občanské hnutí u čísla 7.

Aleš Koželuh