Je tady kauza, ke které se nemůžu nevyjádřit. Zakázky na testy pro školáky. Celý příběh začal vloni na jaře. Vláda tehdy díky nouzovému stavu mohla spustit nákupy bez pravidel zákona o zadávání veřejných zakázek. Ideální prostředí si „něco vydělat“. Rychlé zakázky, rychlé peníze.

Stejně probíhá teď i nákup testů do škol, o kterém jste asi už četli. Na ministerstvu vnitra, které vede Jan Hamáček, se rozhodli, že nakoupí antigenní testy do škol, aby se školáci mohli pravidelně testovat, a mohla se tak spustit normální výuka.

První tlak ze strany politiků přišel ve chvíli, kdy Jan Hamáček trval na tom, aby to byly čínské testy. To je v posledním roku poměrně obvyklé. Čínské roušky a respirátory, které jsou pro Evropany příliš malé a pak nefungují. Čínské jehly, které se nedají použít. A tak dále. Teď tu máme čínské testy do škol.

Pak si sami vybrali firmy, které by se mohly o zakázku ucházet. Mezi nimi byly i firmy Chrionax a Tardigrad International Consulting.

Nejlepší podmínky nabídla ta první, kterou podle všeho tlačil Andrej Babiš a navíc byla dříve spojená s obchody obviněného lobbisty Tomáše Horáčka.

Tuto firmu vyřadili na základě doporučení BIS, že je napojená na trestně stíhané lidi. Fajn. Víte, ale co je zajímavé? Že ta samá firma mezi tím bez větší pozornosti už dodává zdravotnický materiál různým státním institucím včetně Správy státních hmotných rezerv!

Vyhrála ta druhá, Tardigrad, která byla o 40 milionů dražší a nesplnila ani další požadavky. Firma se základním kapitálem 1000 korun, čtyři roky nepodala účetní uzávěrku, sídlí ve skotském Edinburgu.

Jak dále zjistili novináři, byla založena v roce 2016 společnostmi sídlícími na Marshallových ostrovech. Dokumenty za Tardigrad International podepisují dvě ženy s dominikánským pasem Janette St Luce a Deborah Merina Grant, které figurují i v dalších kauzách praní špinavých peněz.

Takže klasická netransparentní firma bez zjistitelného majitele a bez minulosti.

Kvůli nestandardnímu působení na výběrovou komisi podal jeden její člen oznámení policii.

Andrej Babiš pak prohlásil, že vláda zakázku musí zrušit. No, nezrušila. Vláda nijak nezměnila příslušné usnesení ani zakázku nezrušila, prohlásil Jan Hamáček.

Tak. Pokud jste dočetli až sem, asi vás zajímá, proč to píšu. Tohle je jednom jedna zakázka. Jedna z tisíce, která se v posledním roku zadala. Jenom tahle jedna je v hodnotě 237,5 milionu korun. A tahle jedna z tisíce je taky klasickým příkladem, jakým funguje dnešní vláda.

Nezajímá ji zdraví a bezpečnost lidí. Nezajímají ji efektivně vynaložené peníze. Nezajímají ji české firmy, které by mohly místo těch čínských za ten rok všechno potřebné vyrábět u nás. Ve firmách s historií, jasnými vlastníky a českými zaměstnanci. Ne.

Zajímá je jenom KOLIK a KOMU z toho půjde do kapsy. A jak to udělat tak, aby to nikdo neviděl. I když na tomhle příkladu už se ukazuje i to, že je asi jedno, že se to zveřejnilo. Jedeme dál, lidi zapomenou a budou se soustředit na jiné skandály nebo na vlastní problémy. Třeba na to, že vláda od dubna už nebude moct vyplácet kompenzace firmám, které zavřela, bude jen dávat „garance“. Proč? Nejsou peníze. Na něco nejsou a na něco zas jsou. Klíč, k tomu, na co a pro koho jsou, vidíte jasně.

Proto budeme jako hnutí Přísaha chtít audit úplně všech zakázek, které se od loňského jara zrealizovaly. Včetně členů hodnotících komisí, které vybíraly vítěze. Vše se musí prošetřit a VINÍCI POTRESTAT.