Bylo to 27. února. Přesně tři dny po začátku války na Ukrajině. Seděl jsem ve studiu České televize a naproti mně seděl Rakušan. Věděl jsem, že je to pro něj a taky pro mnoho lidí v Česku absolutně nová situace.

Pro mě ale nikoliv. S ruskojazyčným světem jsem se u policie potkával celý život. Hlavně s lidmi z jeho nejtmavších zákoutí. Vymahači, vrazi, násilníci. Ty všechny jsem chytal. Bohužel jsem věděl, že přesně tyhle lidi se budou snažit využít situace, která nastala.

Už tři dny po začátku války jsem říkal, že vláda musí v první řadě řešit bezpečnost lidí v Česku. A i když je to velice chaotická situace, dělat poctivé, důkladné a detailní screeningy osob. Policie musí mít přehled osob, kdo se na našem území nachází. Kdo přichází, ALE taky kdo se z Česka vrací zpátky.

Teď tady čtu rozhovor s Rakušanem, kde říká: „Druhý krok je ten, že bychom mohli kontrolovat i v České republice pasy, zda obsahují razítko, které skutečně svědčí o tom, že daný člověk překročil ukrajinskou hranici.“

Prosím?! To jako doteď nekontrolovali? Jak přesně tedy fungovala naše vnitřní bezpečnost? Přesně ta, kterou má Rakušan řídit?!

Organizovanému zločinu rozumím. V boji s ním jsem strávil celý život. A taky vím, že pokud to nevyřešíte hned a rázně, pak při válce mafiánských bossů v ulicích bude už pozdě.

Přísaha dlouhodobě prosazuje osamostatnění cizinecké policie, posílení analytiky a uvolnění peněz na důsledný screening osob.

Robert Šlachta