Istanbulská úmluva, smlouva, která vzbuzuje v poslední době mnoho otázek byla vládou doporučena ke schválení a poputuje nyní na půdu sněmovny! Některé státy jsou pro podepsání a okamžitou platnost, jiné státy její ratifikaci odmítají a Česká republika? Ta se tomuto tématu dlouhodobě vyhýbala napříč politickým spektrem, k její ratifikaci je nyní potřeba souhlas sněmovny, senátu a podpis prezidenta, který se již nechal slyšet, že s istanbulskou úmluvou souhlasí. Česká republika úmluvu podepsala již v roce 2016, ale dosud neratifikovala, tudíž není v současné době účinná. Jaké jsou tedy důvody pro její ne-ratifikaci? A proč vzbuzuje tolik otázek i uvnitř politických subjektů?

Istanbulská dohoda, která byla uzavřena v roce 2021 členskými státy Rady Evropy a některými nečlenskými zeměmi je komplexní smlouva, jejímž cílem je posílit ochranu žen, boj proti domácímu násilí a ochrana obětí. Dohoda vyžaduje, aby státy přijaly legislativní opatření, která kriminalizují různé formy násilí páchaného na ženách, včetně domácího násilí, sexuálního obtěžování a nucených sňatků. Dohoda také vyzývá státy, aby zajistily, že oběti budou mít přístup k účinné právní ochraně. Úmluva mimo jiné definuje nové trestné činy a požaduje po státech, aby je projektovaly do svého trestního řádu. Část úmluvy, která vzbuzuje rozruch napříč politickými stranami je především zavádění genderové ideologie do českého právního systému, jedná se zde tedy o široký kulturní a celospolečenský kontext.     

Je nutno podotknout, že ochranu proti týrání a zneužívání má Česká republika právně ukotvenou, a tudíž dává najevo, že násilí je v České republice nepřijatelné a netolerovatelné. Smlouva vnímá násilí na ženách jako porušování lidských práv, hnutí Přísaha se silně vymezuje proti páchání násilí na druhé osobě a vnímá jakékoliv násilí jako porušování lidských práv, mimo jiné podporujeme pomoc všem obětem domácího násilí a navrhujeme zvýšení trestů za páchání násilí na dětech. Již ve volebním programu do sněmovny v roce 2021 navrhovala Přísaha přísnější tresty pro týrané lidi, a to speciálně za týrání žen a seniorů. Otázkou zůstává, jestli Česká republika potřebuje takovou úmluvu na mezinárodní úrovni, která bude podléhat monitoringu nadnárodního orgánu GREVIO, přestože má Česká republika ochranu proti násilí již pevně ukotvenou ve vlastním právu! GREVIO je expertní orgán, který bude dohlížet na správné dodržování závazků plynoucí z Istanbulské úmluvy, tudíž jsou státy, které úmluvu podepsaly, povinni poskytovat informace o vývoji ve své vlastní zemi, z čehož vyplývá, že se zvýší administrativní zátěž jak v České republice, tak na straně dohlížecího orgánu. 

Na jedné straně istanbulská dohoda nepředstavuje nebezpečí pro tradiční hodnoty, na straně druhé není pro Českou republiku ani přínosem, který by vedl ke snížení domácího násilí, spíše je to splnění úkolu nežli účinný nástroj proti domácímu násilí. Pro Českou republiku, která má dostatečné zákonné úpravy, které se v istanbulské dohodě vyžadují, tudíž s velkou částí jejích úprav souhlasí, je její ratifikace především navýšení byrokracie, což odporuje naší vizi efektivního státu.

Nikola Bartůšek