Nedávno převzaly motoristické weby z agenturních zpráv, mimo jiné, dvě skutečnosti, které mě zaujaly.

Jedna se týkala stavby nové továrny na baterie, kterou měla v plánu vybudovat skupina Ford pro produkci až milionů elektromobilů, jejichž výrobu plánovala pro následující roky. Nicméně cituji:“….Protože se ale k prodeji takového množství elektrických aut ani zdaleka neschyluje (a nejde zdaleka jen o problém Fordu), přípravy nové fabriky v Turecku byly zastaveny. A to s argumentací nikoli nepodobnou té, která provázela odpískání podobného projektu VW, jenž mohl dojít zhmotnění i v Česku. Ford původně chystal novou továrnu na baterie v Turecku společně s korejským LG a domácím konglomerátem Koc Holding, výstavbu ale nyní zastavil. …“

Jsme svědky toho, jak dotační ekonomika předbíhá skutečný trh, kde pořád, ať chceme nebo ne, platí tržní zásady, ekonomické kalkulace, doba návratnosti – zkrátka pořád je to otázka, jestli se mi to vyplatí. Slovíčko mi bude samozřejmě myšleno rozdílně, zda jsem fyzická osoba, průmyslový podnik, živnostník, nadnárodní koncern nebo samoživitel, přesto to platí!

Další příklad z Německa, kde po konci poskytování dotací pro firmy, čísla prodejů elektrických aut zamířila prudce dolů a zůstávají na této úrovni s vidinou dalšího poklesu. Celé to završil německý ministr hospodářství a ochrany klimatu, který uvedl, a opět cituji: … „lidé nemusí proti zelenému směřování Evropy brojit, neboť si přece mohou bez problémů koupit nový plnohodnotný elektromobil, který obslouží jejich potřeby za méně než 30 000 Eur (cca 738 tisíc Kč). A současně uvedl, že vlastně neví, jestli takové auto existuje, což bylo stejně směšné jako trapné. Ono skutečně neexistuje…“.

Neřadím se mezi odpůrce „elektro světa“, spíše chci upozornit, že dříve nebo později ne zcela promyšlené zásahy do „ekonomiky“ mohou mít poměrně silný dopad. Dotace někde bere, brzdí, a jinde přidává, podporuje, pokud se to zadrhne, situace je horší než při aspoň částečně očekávaném pohybu ekonomického cyklu - růstu či propadu.

Vidíme to i u nás, vysoké ceny energií, vyšší vstupy, vyšší inflace, z toho nižší apetit spotřebitelů, stagnace, až propad ekonomiky, současně vysoké úrokové sazby a vše ovlivňuje všechno. Až ČNB sníží úroky, což bude muset (a podle mě výrazněji, než opatrně avizuje až koncem tohoto roku) pro podporu ekonomiky, pravděpodobně oslabí kurz koruny, a dovezeme si další část inflace v importu atd.

Proč to píšu, politika musí být rozumná, ať je komunální, celostátní nebo „evropská“, a to u současné vlády příliš nevidíme. Přísaha nabízí zodpovědný a rozumný program, kterýž tyto aspekty zohledňuje.

Martin Husa