V nedávné době po přečtení několika titulů našich renomovaných deníků jako

…Válka gangů ve Švédsku eskaluje, umírají nevinní svědci. Do ulic nastoupí armáda

…Švédsko hlásí rekordní počet vražd. 

…Ve Švédsku zuří válka gangů. Za jediný den zemřeli tři lidé, exploze poškodila několik domů

…Peklo ve Švédsku: Střelba, vraždy, výbuchy několikrát za den. „Zločin gangů eskaluje,“ přiznává premiér

jsem si uvědomil, jak se situace během relativně krátké doby v zemi, kterou asi každý považoval za bezpečnou, ekonomickou relativně stabilní a sociálně velmi citlivou, možná až v některých aspektech společenského života za „vysněnou“, může změnit v noční můru a stav, který za krátký čas nevyřešíte.

Články se zabývaly najímáním dětí a mládeže gangy pro distribuci drog i zabíjení. Dále tím, že je běžné nosit neprůstřelnou vestu jako oděv atd.

Zmíněna je i v minulosti prováděná neuvážená migrační politika, kdy například během migrační krize před osmi lety skandinávská země přijala nejvíc běženců z celé Evropy, a to v poměru na počet svých obyvatel.

Je to smutné, když si člověk uvědomí problém na základě takto negativních skutečností, ale o to více je potřeba se nad tím zamyslet. Jak pro ČR, tak pro Evropu. A těmto koncům předcházet, respektive migraci cíleně řídit. 

Nebudu zastírat, že problém se násobí u nás v Praze, jelikož metropole je hlavním cílem migrace v rámci ČR.

V budoucnu to znamená větší zaměření rozpočtu magistrátu a městských částí na bezpečnost a prevenci kriminality, nepochybně i na sociální oblast.

Tento příspěvek není zaměřen apriori proti migraci – jde jen o to nastavit a hlavně dodržovat pravidla, kdo chce pracovat, žít dle našich zákonů a do „nové“ společnosti vstupovat s větší než obvyklou dávko tolerance,  nebude nijak omezován.

Bohužel mám dojem, že s tímto požadavkem či přáním přijímali uprchlíky ve Švédsku v nedávné minulosti také, a výsledek … 

Nezbývá než jasně a otevřeně podpořit zkušenost – naše kandidátka Přísahy a Motoristů reprezentována Filipem a Nicol nabízí řešení, která migraci moderují, nastavují pravidla a dbá na to, aby obě strany cítily odpovědnost a tím pádem mohli v budoucnu sklízet plody “spolupráce“, nikoliv jen růst nákladů na bezpečnost a ztráty lidství ve společnosti.

Martin Husa